Montana pro členy Alpenvereinu

Ibiza / 6

Party, Sleep, Climb, Repeat…

Přiznejme si, že když ostatním řeknete, že jedete lézt na Ibizu, asi vás budou jen těžko brát vážně. To je, jako byste řekli, že se jdete projít do Boulogneského lesa… Přese všechno, co se o ostrově zaprodaném nezřízenému nočnímu životu říká, skrývá Ibiza několik skvělých lezeckých oblastí.

Pravdou je, že když naše skupinka „nejbohatších“ lezců (jak nám závistivé okolí přezdívalo) přemýšlela kam vyjet, zvolili jsme tuhle destinaci hlavně kvůli účasti na posledním večírku sezóny, kde měl hrát DJ Solomun, momentálně jeden z nejlepších dýdžejů… Ibiza, součást Baleárského souostroví, nezískala svůj věhlas pro nic za nic – betonové, stejnojmenné hlavní město s dlouhou řadou navzájem si konkurujících nočních klubů, jako například Pacha, Space, Amnesia, Privilège, Divino a desítky dalších, přitahuje lidi z celého světa svým neuvěřitelným programem, go-go tanečnicemi a zvukovými systémy, které vám přivodí srdeční zástavu. Pověst hlavního města nočního života tedy Ibiza získala do značné míry zaslouženě.

Mým cílem však není vychvalovat noční život na Ibize ani vám vyprávět o našich špatných příhodách (u kterých platí heslo, že co se stane na Ibize, zůstane na Ibize), ale ukázat vám její méně známou, a přesto příjemnou stránku. Jakmile jednou odjedete z turisticky oblíbených a vyhlášených míst, dostanete se do oblastí bez silnic, elektrických kabelů nebo zvukových systémů o výkonu 20 000 wattů.  Bylo by naprosto nemyslitelné hledat klid v srdci Mekky večírků, ovšem jen několik kilometrů odtamtud nabízí ostrov jinou tvář: divoké a drsné pobřeží…

Mít cit pro Eiger / 14

„Je to škoda – po 360 napočítaných dnech jsem s tím přestal,“ říká Robert Jasper. Už ho asi to počítání nebavilo, takže přesný údaj nezná. Elitní německý alpinista mi takhle odpověděl, když jsem se ho zeptal, kolik dní strávil ve své domovské stěně – severce Eigeru. Nějakou dobu celkové číslo počítal, ale pak se na to vykašlal.

Od chlapíka, který strávil více než rok svého života ve stínu obrovy hory, by se dalo čekat, že ho pohání nějaká temná síla a že bude těžké se k němu dostat blíž. Ale tak to vůbec není – Robert má přívětivého ducha, obratně komunikuje a působí až esteticky spořádaně.

„Nejradši mám stejně lezení sportovek,“ prořekne se při výběru své nejmilejší disciplíny člověk, který vylezl severku zmiňovaného Eigeru 17 různými cestami a několika prvovýstupy. Nejvíc si tam váží cesty „Odyssee“ (1.400 m, 8a+), kterou s ním dělali Roger Schäli a Simon Gietl a na kusovku ji přelezli v srpnu 2015.

Robert si v jedné z nejslavnějších stěn světa prožil i pár strašidelných chvil – dočteš se později. A co odpovídá domovník Eigeru na dotaz: „Která cesta ti v téhle stěně připadá nejvíce odvážná?“ Hádej… Ano, pokud ti něco říkají jména Rybička nebo Šmíd, byla to správná trefa. Je to „Česká cesta“ z roku 1978… Víc se dočteš v rozhovoru, který můžeš brát jako malou sondu do života profesionálního alpinisty. Zastihl jsem ho uprostřed zimy – právě se regeneroval doma poblíž Basileje, krátce po tom, co se vrátil z Norska…

Emigrovat (za lezením) do Kanady? / 30

Do Kanady jsem přijel na podzim roku 2016 s mou tehdejší životní i lezeckou parťačkou Mončou. Náš původní plán byl jet do Vancouveru, který leží blízko Squamishe, jediné kanadské lezecké oblasti, kterou jsem znal. Potom jsme se ovšem doslechli o malém městečku v provincii Alberta. Že tam je prý hezky a okolo se najde i nějaké to lezení. Rozhodli jsme se to zkusit, přestože jsme o něm v podstatě nic nevěděli.

Městečko se jmenuje Canmore a leží v údolí řeky Bow přibližně hodinu cesty od Calgary. Canmore se proslavilo během zimních olympijských her v roce 1988 jako centrum pro sporty klasického lyžování. Nedaleko se také nachází známější Banff a stejnojmenný národní park. Canmore je však na rozdíl od více turistického Banffu útulnější – i přesto je zde turistů požehnaně. A také Čechů. Zdá se, že češtinu můžete slyšet na každém rohu. Žijí zde jak „starousedlíci“, kteří se sem nastěhovali už před lety, tak i spousta mladých cestovatelů, kteří stejně jako já využili možnosti pracovních víz „Work and Travel“ a usadili se v Bow Valley.

To nejdůležitější, co určilo mé další působení v Kanadě, se stalo hned první den po příletu. Náš kamarád nás, unavené a rozhozené po dlouhém cestování, vytáhl z postele a vzal do lezecké oblasti Lookout, která se nachází v kaňonu nazvaném místními lezci „Echo Canyon“.

Nevím, co jsme si toho rána mysleli (upřímně asi nic, v hlavě jsem měl po třicetihodinovém cestování dost prázdno), ale to, co nás čekalo, jsme si určitě nepředstavovali. Přístup do oblasti byl, co se týče délky, lehce řečeno, nestandardní. Abych vám to přiblížil, jedná se o 700 metrů převýšení a asi hodinu a deset minut chůze svižným tempem (počítejte raději s hodinou a půl). Jednoduše je to „approach“, který spadá spíše do světa hor a velkých stěn (i svou scenérií) a vedle kterého je přístup do Ceusse něco jako ranní procházka pro rohlíky do nejbližší samoobsluhy.

Champex Jamming / 36

„Champex? Jakej Champex? Myslíš Šamoný?“
„Né, Champex!“

Champex je vlastně pravý opak Chamonix. Ale ne co se lezení týče. Oproti moderním lanovkám pod nástupy tě tu k začátku lezení čeká tří- až osmihodinový trek po pěšině. Mraky lidí? Mraky jo, ale maximálně bouřkové… za čtrnáct dní jsme jich potkali asi deset (těch lidí, mraků bylo víc). Skála? Famózní! Moře oranžové a šedé žuly všude, kam se podíváš. Holé plotny rozeklané spárami všech tvarů a rozměrů!

„A co tam polezeme?“
„Tak různě. Hlavně na Portalet!“

Petit Clocher du Portalet je veliká supervěž, která se tyčí nad údolím. Je to první kus skály, který člověk spatří, když na parkovišti vystoupí z auta. A je to pohled dechberoucí, jen co je pravda. Až se jednomu zrychlí tep a zalije ho chladný pot. Stav vzrušení, který každý lezec určitě důvěrně zná.

Z YouTube jsem měl určitou představu o tom, jak tahle věž vypadá, ale ta se nemohla rovnat následnému reálnému pohledu! Z dálky věž vypadá fakt obrovsky. Její jižní stěna vystupuje ze stráně a vůbec se netváří, že by měla mít jen okolo 250 m. Je to takový zvláštní optický klam. Čím blíž pod Portalet přicházíš, tím je menší. A když stojíš v suťovisku pod ní, řekneš si: „Hmm, tak tohle není zase tak hrozný.“ Pak ovšem koukneš do průvodce a zase se dostaví stejné pocity jako dole. Tep, mělké dýchání, pot. Na tuhle věž vedou totiž pořádný kouře! Žádný zevlování v šestkách, nýbrž pořádná dřina v sedmách. Francouzských sedmách. A pokud jsi fajnšmekr, můžeš si dát randíčko s osm áčkem!

Další obsah aktuálního čísla

Zvýhodněné předplatné

Členové Alpenvereinu registrovaní kanceláří OEAV.CZ si mohou časopis Montana objednat za zvýhodněnou cenu. Po odeslání objednávkového formuláře vám na uvedený e-mail dorazí pokyny k úhradě předplatného. Časopis vám po té začne chodit na korespondenční adresu od nejbližíšího čísla. 

Podrobné podmínky