Prožít si svou B7

Skálopevné přesvědčení, nikdy se již nepostavit na start, prolomila přítelkyně Martina s nesplněnou touhou konečně dát FULL trasu.

O.K. Budu na startu stát v kategorii ženy, pardon kategorie SPORT MIX. V módu RACE bych to nikdy nedopustil – vždy jsem to měl zkrátka rád muž proti muži v rámci fair play.

Úkol zněl jasně. Trasa FULL, včetně vrcholu „Travný” a cíl vidět nejlépe „za světla”.

Řešíme věčné dilema, co na sebe. Bude teplo, nebo zima? Předpověď hlásí déšť, ale opravdový déšť! Prostě liják, který nikdy nepřestane!!! Daří se mi Martinku tak nějak nasměrovat, že ta goráčová bunda (rozuměj GTX membrána, co nepropustí vodu) nebude nutná. Tento fakt je později kvitován a já jsem za to rád. Partnerka je hned po startu “ve vatě” a můžeme si naplno užít ten Liborův beskydský čundr (Libor Uher – mozek závodu B7). To však předbíhám děj.

Musel jsem se pro letošek vzdát hesla: POSLEDNÍ NA STARTU, PRVNÍ V CÍLI. U prezentace potkávám bývalé parťáky, soupeře, kamarády. „Ahoj Zbyňo, dnes nějak brzo...” SMÍCH.

Start! V ruce mám oboje hole, na zádech jídlo, hadry a povinnou výbavu pro dva lidi. Jsem úplný domestik pro svoji bejby. Rozbíháme s rozumem. Pod Javoráč dorážíme v naprosté pohodě. Vydupeme první beskydský vrchol, čipneme a pouštíme to seběhem do Řeky na občerstvovačku. Míjíme Příslop a sedlo Lipový – čip a stoupáme na Ropici. Čelo závodu je již pochopitelně dávno fuč.

Klesáme na Morávku, těšíme se na melouny. V hlavě se nám rodí plán stihnout i vrchol Travný. Začíná být fakt kosa a při oblékání dokrmujeme kalorie a taky ztrácíme minutky, které by se hodily na vrcholu. Nutno dodat, že stále mocně prší a s klesající teplotou myšlenky na cíl trochu tuhnou.

Sbíháme do Krásné. Je tu aut, jako kdyby hrála Sparta na Letné. Jsou to support týmy, mající za úkol zahřát, namotivovat a rozveselit své svěřence. O tom, že skoro půlku startovního pole deportovali jejich supporti do tepla domovů netřeba psát. Opravdu to nebyla ostuda. Kýble vody, valící se z beskydského nebe, nevěstily nad ránem nic dobrého.

Vrchol Lysá se nám málem stal osudným. Voda, chlad a přibývající kilometry nás demotivovaly tak, že poprvé přišly trudomyslné myšlenky. Musel jsem zavelet – převrstvíme hadry a dáme na sebe všechno, jinak tu fakt umrzneme nebo se rozmočíme. Stále si opakuji, že ty kotníčkové boty s membránou byly skvělá volba!

Hybaj do Ostravice! Polívečka na občerstvovačce a direktem nahoru na Smrk. Je to přísné, ale Martinka hrne krásně, je úplně jiná, hezčí, silnější.... než pod tou Lysou, kde na pikosekundu problikla týmem myšlenka, že do cíle je to trošku dál, než na co v tomhle počasí máme.

Ve stoupání pod Kněhyni prožíváme krizi, lehké halušky. Střídavě vidíme reálný terén, poníky, donuty... Traverzneme to na Čertův Mlýn a velice se těšíme na nejlepší občerstvovačku na Pustevnách, kde víme, že škvarková pomazánka bude to pravé. Myslím, že jsem přibral tak dvě kila.

Na Radhošťi ještě neumíme odhadnout, jestli budeme v cíli za světla, jak jsme si tajně přáli. Závěr z Pinduly na Javorník a do cíle je zrádný a v tom dešti je všechno jinak. Při stoupání na Javorník začínám věřit, že ta moje holka šikovná vydrží ve stabilním tempu, což by znamenalo, že na setmění si na frenštátském náměstí snad budeme muset i počkat. Po seběhu z Javorníka potkáváme frenštátskou legendu Rosťu Filipce. Vítá nás a taky hlásí veškerá data. Jsme spokojeni a šťastní v cíli.

Ano toho deště bylo opravdu trochu moc. My se však shodli, že nám prostě pršelo štěstí. A že ho fakt napršelo!

SALEWA ULTRA FLEX MID GTX

Skvělý grip, výborná trakce, agilita, vše pro přirozený pohyb a jistotu na nerovném terénu, to je nový ULTRA FLEX MID GTX. Navazuje na úspěšný model Ultra Train. Nepromokavost a prodyšnost je zajištěna použitím GORE-TEX® membrány.

Více o kotníčkových botách s membránou >